Říjen 2013

Sedmička

31. října 2013 v 19:12 | Camilla |  Recenze

Název: Sedmička
Autor: Veronika Burgerová
Počet stran: 127
Nakladatelství: Nová forma
Datum vydání: 2013


Jaké to musí být, žít ve světě pod ledem, kde člověk nemá právo ani na vlastní jméno, kde oheň je věčný nepřítel a kde barvy jsou vaším očím zapovězeny? Pro někoho nepředstavitelné, pro Sedmičku každodenní rutina. Nikdy něchtěla nic víc, než být dostatečně dobrá v očích své matky a nakonec založit vlastní rodinu. Její život však nabere nečekaných zvratů, když společně s přáteli objeví důkaz o tom, že skutečnost, ve které žila, je lež.

Této knize nemohu nic vytknout. Je to taková maličká roztomilá knížečka a uvnitř je úžasná. Příběh Sedmičky a Cathy je opravdu skvělý. Jen škoda, že není delší. Knížku jsem měla přečtenou asi za dvě hodiny, to ani ne. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Ten svět... ta atmosféra... ta fantazie... dokonalé.
Sedmička mi byla moc sympatická. Její bratr Čtyřka mi připadal jako typický rebel a hned jsem si ho oblíbila. Cathy byla až moc důvěřivá a to se jí vymstilo, ale taky jsem jí měla ráda. A Mia... tu bych na místě uškrtila. Mrcha jedna.
Nic jiného napsat nedokážu. Jen to, že Sedmička je opravdu skvělá. Všichni si tuto knihu přečtěte. Je to sice krátké, ale rozhodně to stojí za to.

Obálka se mi moc líbí. Není přeplácaná a dokonale vystihuje příběh.

Hodnocení: 10/10*

Tímto děkuji autorce za zaslání knížky s věnováním.

Prázdniny

26. října 2013 v 23:16 | Camilla |  Co se jinam nevešlo, aneb moje kecy
Ahoj, v tomto týdnu nebudu chodit k SB. Jen minimálně. Omlouvám se, ale jsem na herecké škole a nestíhám.
Mimochodem, hádejte jaké je tu téma pobytu... :D je to super :) myslím, že to uhodnete. ..
Děkuji za pochopení.
Camilla Barnet :))

Než jsem tě poznala

25. října 2013 v 15:53 | Camilla |  Recenze
Název: Než jsem tě poznala
Díl: 1/1
Auto: Jojo Moyesová
Počet stran: 408
Nakladatelství: Ikar
Datum vydání: 2013

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Plánuji...

24. října 2013 v 18:02 | Camilla |  Co se jinam nevešlo, aneb moje kecy
Ahoj,
rozhodla jsem se napsat krátký článek o mých představách, které jsou docela bujné. Snažím se je krotit, ale moc se mi to nedaří. Snad se mi podaří zrealizovat aspoň polovinu z toho, co chci.
Plánuji:
  1. Psát sem na blog nějakou povídku (kopitolovou), bohužel ale nemám nápady ani čas. Všechno bude... doufám.
  2. Ráda bych uspořádala soutěž o nějakou knížku, to už chystám dlouho.
  3. Chtěla bych se naučit psát básničky, takže snad se k tomu dopracuji, ale nic neslibuju.
Tak, to jsou moje plány...

Doma mám celkem dost nepřečtených knížek, takže budou recenze. (Ty jsem si teď hooodně oblíbila :D ) Dočítám Křižovatky. Dále mám v knihovně Večeře s vampýrem a sérii Křídla. Pak mám v plánu koupit si asi 100 knížek :D Muehehe...

Poslední dobou mi úplně zmizely nápady, takže jsem v ... :D
Ráda bych, abyste pro mě vyplnili tento formulář ohledně blogu. A předevší odpovědět na otázku "Co by se mělo změnit?" Samozřejmě to není povinost a nikoho nenutím, ale kdyby nekdo měl čas, tak bych byla moc vděčná, protože už se mi tenhle blog zdá být okoukaný. Nemyslím vzhledově, s layem jsem víc něž spokojená a měnit ho nehodlám.
Jinak to je ode mě všechno. :)

Mějte se :))
A děkuji všem, kteří vyplní ten formulář. Už tam mám hodně odpovědí a jsem vážně ráda. Nezdá se, že by byla nějaká kritika :D

Syn pekel - V moci démonů

20. října 2013 v 9:00 | Camilla |  Recenze

Název: V moci démonů
Série: Syn pekel
Díl: 2/2
Počet stran: 270
Autor: Michaela Burdová
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání: 2013

Schyluje se k velké bitvě o moc a vlkodlak Neran a elfka Liadel se ocitají ve velkém nebezpečí. Liade se chtějí zmocnit nejen démoni, aby získali zpět svou ztracenou sílu, ale také vůdkyně Temnovlků, aby ji využila pro svůj plán. Podaří se Neranovi uchránit milovanou elfku před temnými silami? Co budou muset obětovat pro to, aby mohli být spolu?

Zrozen ze tmy

19. října 2013 v 9:00 | Camilla |  Povídky
Ahoj, rozhodla jsem se přispět do sborníku od Klubu pisálků svou povídku. Spokojená s ní moc nejsem, ale už jsem jí poslala, protože se mi to moc nechtělo opravovat a mám kupu další práce, která je důležitá. Když jsem povídku špoupla do sborníku, tak proč ne sem?

Zrozen ze tmy

Halloween je svátek, který v tomto městečku oslavuje skoro každý. No, vlastně všichni.
Alice se opilá motala kolem kamarádčina domu. Postávala tu spousta lidí. Konala se tu totiž oslava. Osvětlený a vyzdobený dům vypadal v Aliciných očích děsivě. Hlavní vchod lemovaly malé oranžové dýně, na oknech se houpaly pavučiny, reflektory osvětlovaly kostry a netopýry zavěšené na okapech. Smích se mísil s hudbou. Kousek opodál se rozprostíral menší jehličnatý les. Dívka moc dobře věděla, že tam je, ale ve tmě, která nyní panovala, nebyl téměř vidět. Ačkoli Alice měla v těle značné množství alkoholu, dokázala vnímat. Stanula za domem. Zde bylo světla o trochu méně. Hleděla přímo do útrob lesa. Přemýšlela, jestli se má vydat na procházku, nebo zůstat. Avšak temné stromy jí přímo vábily ke vstupu mezi ně. Lákalo jí to ticho, ta tma. Konečně by nemusela přivírat oči kvůli ostrému světlu, konečně by se mohla uvolnit v tichu, jejž by jí obklopilo. A tak se vydala do lesa.
Hluk zanechávala za sebou. Kráčela pomalu. Pod nohama jí křupalo jehličí. Zahalila jí tma, přesně jak očekávala. Líbilo se jí to. Ticho na ní zlehka dopadalo a nakonec dočista vyhladilo ten neklid v její mysli. Křik lidí i hudba byly zapomenuty. Díky bezvětří se stromy ani nehnuly. Alice postupovala dál. Nevěděla proč, ale šla. Náhle ztratila rovnováhu. Nestačila se ani zachytit žádného kmene. Dopadla na kolena, ale spadané jehličí pád utlumilo. Dívka položila ruce na zem a nechala hlavu klesnout dolů. Její hnědé kadeře jí sklouzly po ramenou. Na okamžik se jí zamotala hlava, ale po chvíli to bylo pryč. Váhavě se postavila na nohy. Alice se nepatrně chvěla. Usoudila, že za to může její opilost. Pokračovala tedy dál mezi stromy. Hlouběji do lesa.
Po pár minutách se jí něco otřelo o ruku. Trhnutím se zastavila. Se splašeným dechem se rozhlížela kolem sebe. Nyní už si nemohla namluvit, že je to vedlejší účinek alkoholu. Ten dotek byl… tak skutečný. Alici začala být zima. Najednou neviděla ani na krok před sebe. Tma, jako by ještě více zhoustla. Objala se pažemi. Něco nebylo v pořádku. Dívce došlo, že procházka lesem o Halloweenu nebyl moc dobrý nápad. Otočila se kolem své osy. Nic. Nezahlédla nic. Ani stromy v nastalé tmě nedokázala rozeznat. Stála na místě a nehnula se. Strach na ní doléhal ze všech stran. Zavřela oči. Její tělo se třáslo zimou.
Jakmile oči otevřela, o krok couvla. Zády narazila do stromu. Kousek před ní se ta tma, to černo pohnulo. Jako mlha. Alice třeštila oči před sebe. Tma se začala tvárnit do lidské postavy. Nakonec před Alicí stál muž. Celý v černém.
"Zdravím." Pronesl muž ledovým hlasem a v úsměvu ukázal zuby. Alice si stihla všimnout jeho špičáků. Byly to upír. Neměla čas tu myšlenku nijak rozvinout. Muž v černém se na ní nadlidskou rychlostí vrhl. Zakousl se jí přímo do tepny na krku. Smrt dívku neminula. Její mrtvé tělo se sesunulo upírovi do náruče. Vysál jí všechnu krev. "Vrátil jsem se." Ušklíbl se a vydal se ven z lesa. Najíst se.

3. Narozeniny

17. října 2013 v 11:58 | Camilla |  Sundej masku
Narozeniny - oslavoval jsi s rodinou, kamarády? Vzpomínáš si na nějakou oslavu? Na nejlepší dárek? Na něco, co ti utkvělo v paměti?

Jak už jsem zmiňovala: Nesnáším věk. Děsím se stárnutí.
Myslím, že to vypovídá o všem. Když se řekne pojem 'Narozeniny' představím si sebe za takových 50 let. Je to hrozná představa. Také se mi vybaví nesmyslná oslava zahrnujíc vše, co by správná pařba měla obsahovat. Ale když o tom tak přemýšlím, proč oslavovat narozeniny, když je to den, kdy je člověk oficiálně o rok starší. Já si ten den nikdy neužila tak, jako ty ostatní. Miluju Vánoce, nikdy jsem si nenechala ujít můj nejmilejší Silvestr a co teprve čarodějnice? Těch se nemůžu nabažit, ale narozeniny? Ty bych klidně vymazala ze seznamu. Nikdy jsem nepožadovala ani dort, protože nechci oslavovat. Není co. Nevím, jaký názor na to máte vy, ale můj je přesně takový.

Dárky… těch je hodně. Ráda bych tu zmínila hromadu knih a mou milou knihovnu, což mi darovala maminka. Děkuju jí za to ještě teď. Dále telefon od táty a sluchátka od sestřičky. Pro závisláka na elektronice, jako jsem já, jsou to nejlepší dárky, co existují. Vždy si ale říkám, jestli jsem si ty dárky zasloužila. Kolikrát jsem rodině říkala, ať ty dárky, které pro mě nakoupili, skovají na vánoce, že k narozeninám nic nechci. Nechci oslavovat, ale je to marné. Nakonec jsem za každý dárek nesmírně ráda.


2. Věk

16. října 2013 v 9:00 | Camilla |  Sundej masku
Věk - kolik ti je, kolik bys chtěl, aby ti bylo, byl nějaký věk, kterého ses bál, kteréhos nechtěl dosáhnout? Co pro tebe znamenají osmnáctiny, co patnáctiny, co pětadvacet let? Kolik let je pro tebe ideálních? V jakém věku se tví hrdinové většinou nacházejí?

Věk, nesnáším to. Nesnáším to slovo, ten pojem. Nesnáším stárnutí. Děsím se stárnutí.
Je mi 13 let a zatím jsem celkem spokojená. Ani by mi nevadilo v tomto bezstarostném věku zůstat. Rozhodně nechci dosáhnout dvaceti devíti let, ačkoli vím, že se tomu číslu pravděpodobně neubráním.
Osmnáctiny, patnáctiny ani pětadvacetiny pro mě znamenají jen den, kdy jsem oficiálně o rok zestárla. Ovšem v patnácti dostanu občanku, to mě malinko láká.

Ideální věk je podle mě šestnáct let. Nevím, proč je mi sympatické zrovna číslo 16, ale prostě se mi líbí. V rozmezí šestnácti a dvaceti lety lety se nacházejí mí oblíbení knižní hrdinové.

Zelená jako smaragd

15. října 2013 v 9:00 | Camilla |  Recenze
Název: Zelená jako smaragd
Série: Drahokamy
Díl: 3/3
Autor: Kerstin Gier
Počet stran: 418
Datum vydání: 2013
Nakladatelství: CooBoo

Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Poslední díl série. Zklamala mě jediná věc. Konec. Všechno bylo pěkně rozepsané a konec byl naopak zrychlený. To mě docela naštvalo, ale co se dá dělat. Kdybych měla napsat všechno, co se mi líbilo, tak by vzniknul mega dlouhý seznam. Ne, já to zkrátím.
Jednoduše, Xemerius se stan nepostradatelnou součástí příběhu. Dodával tam pozitivní náplň, když v knize bylo dusno. Nikdy nezapomenu na jeho poslední slova: "Můžu ho prosím sežrat?" U toho jsem se smála.
Autorka nám představí novou postavu. Gideonova bratra Raphaela. Od první chvíle mi byl sympatický. Typický rebel.
Přesně jako u Modré. Okolnosti v knize Vás nutí číst dál a dál a dál a dál… dokud to nedočtete. V Zelené se to všechno pomalu rozuzluje. Líbí se mi, jak minulost předbíhá přítomnost a naopak.
Gwendolyn si konečně u strážců najde malé místečko, kde si je jistá a následně s Gideonem odhalí, že někdo ze strážců je zrádce. Gwen je na začátku odhodlaná Gideona nikdy ani nepozdravit. Avšak pomalu, ale jistě si k sobě cestičku najdou.
Zde se nám představí postava, která v knize přebývá už od prvního dílu. Nyní se konečně zapojí. Jedná se o pana Bernharda. Je to sluha v domě, kde bydlí Gwen s rodinou. Ukáže se, že on ví mnohem víc. Stane se z něj výborný spiklenec.
V Zelené se objevily takové chvíle, kdy mi spadla brada. Hlavně na konci. Byl to pro mě šok, když jsem se dozvěděla, že… já vím, žádné spoilery… :D

Obálka se mi moc líbí. Nejvíce asi ta veverka nahoře. Vždycky si vzpomenu na pana Whitmana (Hmm, o něm jsem se nezmínila. No, nemám ho ráda.). Tento díl na mě působí šťastně. Už kvůli postavám na obálce.
Nemohu se rozhodnout, která obálka je nejkrásnější. Všechny jsou úžasné, krásné a vystihují příběh.

Hodnocení: 10/10

Přemýšlela jsem, že dám 9 bodů kvůli konci, ale nešlo to. Ten konec je prostě taková nedokonalost. Nic není dokonalé.

Modrá jako safír

14. října 2013 v 16:43 | Camilla |  Recenze
Název: Modrá jako safír
Série: Drahokamy
Díl: 2/3
Autor: Kerstin Gier
Počet stran: 344
Datum vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo

Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!


Modrá jako safír je úžasná kniha. Nemohla jsem začít jinak. Prolog byl opět tajemný a 1. kapitola začala přesně tak, jak skočila Rudá. Okamžitě se objevila mová postava. Můj milovaný Xemerius s dokonalým smyslem pro humor. Okamžitě jsem si ho oblíbila. Naopak Charlotte a Glendu jsem začala nenávidět.
Dovoluji si tvrdit, že Modrá je o trochu lepší, než Rudá. Už možná kvůli začátku. V prvním díle se mi to zdálo být takové pomalé a až kolem té 4. kapitoly se to rozjelo. V Modré jako safír všechno odstartovalo ihned. Objevovaly se tam záhady a nejasnosti, které byly vysvětleny až později, neboť se to v přítomnosti ještě nestalo, avšak v minulosti bylo všechno na před (Doufám, že jsem to zprávně vysvětlila). Na knize je také zvlíštní to, že se toho tam událo v podstatě hodně, ale vlastně nic. Tak to aspoň vnímám já. Příběh je krásně rozepsán a nutí Vás číst a číst a číst a číst a číst... Prostě se od čtení nemůžete odtrhnou. Celé je to úžasně napsané. Uvolněné. Někdy mi to připadalo, jako skutečnost.

Co se obálky týče jsem spokojená. Jelikož modrá je barva, kterou miluju jsem víc než spokojená. Líbí se mi tam hlavně ty obludky po stranách. Tuším, že to jsou chrliči.

Hodnocení: 10/10
Kdybych této knize dala bodů méně, neodpustila bych si to.