Listopad 2013

Vánoční (Zimní) Soutěž

30. listopadu 2013 v 17:34 | Camilla
Ahoj, tak už plánuji splnění dalšího slibu, který jsem Vám dala. Básničky už jsem si nějak osvojila, takže to pokládám za splněný cíl. A teď je tu další věc, kterou hodlám udělat. Bude to Vánoční Zminí soutěž o knihu.
Jelikož do Vánoc zbývají, tuším necelé 4 týdny, myslím, že už je na čase. Pokud se přihlásí dost lidí, po neděli soutěž oficiálně vyhlásím. Musí se přihlásit minimálně 5 lidí, jinak soutěž nebude.

Bude hned několik možností, jak se do soutěže zapojit:
1. Kresba/Malba
2. Povídka
3. Básnička
4. Fotografie
Téma soutěže je: STRAŠIDELNÉ VÁNOCE
Soutěž trvá do: 20. 12. 2013
Výhru pošlu ale až po svátcích, protože je to menší pravděpodobnost, že se zásilka někde zasekne a nedorazí.

Smrt jedná rychle

26. listopadu 2013 v 15:33 | Camilla |  Básničky
Ahoj, přináším další pokus o básničku. Tentokrát je docela... smrtící. Chtěla jsem vytvořit rubriku na básničky, ale nějak mi blbne blog.cz takže jsem neuspěla.
Doufám, že se bude líbit. Já sama jsem docela spokojená, ale stále mám co dohánět a je toho víc než dost.

6. Zvířata

25. listopadu 2013 v 8:00 | Camilla |  Sundej masku
Zvířata - Chtěl jsi někdy domácího mazlíčka? Ano, ne? Bojíš se nějakých zvířat? Které zvíře je tvé nejoblíbenější, víš proč?


Já zvířata miluju. Jediné zvíře, které ze srdce nasnáším, protože mě děsí a způsobuje falešnou smrt, je pavouk. Bohužel mám arachnofobii.
Doma mi běhají čtyři pejsci a v akvárku plavou rybyčky s želvičkou. Pak mám kočku, ale ta trochu zdivočela. Už když byla maličká utíkala z domu a vracela se jenom najíst. Měla jsem nesmrtelného křečka, bohužel už umřel. :( Bylo mu čtyřa a půl roku. Možná do rodiny přibyde agama, ale to ještě není jisté, mamka je proti.
Které zvíře je mé nejoblíbenější?
Ještě tak před půl rokem bych bez přemýšlení napsala kůň. Tenkrát jsem je milovala a jezdectví jsem se věnovala pátým rokem. Nedávno jsem s tím přestala. Mnoho lidí mi říká, že je blbost přestat s jezdectvím, když jsem koňákem pět let, ale já neposlechla. Mým nejoblíbenějším zvířetem je pes. Ne nadarmo se říká: "Pes je nejlepší přítel člověka." Pejsek je jediný způsob, jak si koupit lásku. Všechny ti čtyřnozí chlupáčci, které mám doma, miluji. Bettynka - kříženec huskyho a labradora - je ten nejšikovnější pejsek pod sluncem. Na to, že je z poloviny husky je učenlivá a poslušná. Je také rozumná a dominantní. To právě ona je alfou smečky. Dinuška - dobrman - je ten nejhodnější pejsek pod sluncem. Ona je už starší. Je jí devět let, ona je nejstarší ze smečky, ale přesto je plně oddaná Bettyně. Dina se vždy přispůsobí a nedokáže být zlá. Fany - pražský krisařík - je nejbláznivější pejsek pod sluncem. Někdy prostě z ničeho nic vyskočí a začne běhat, jako střelená, po celém baráku nebo zahradě. Je taky docela hodně panovačná, ale na svou alfu si nic nedovolí. Nemá ráda kočky. Alan - šeltie - je nejmladším členem smečky, ačkoli mu je osm let. Tohoto kluka jsme zdědili po dědovi. Je u nás asi tři měsíce, ale zvyká si rychle. Je hodný a podřídí se každému.

No, trošičku jsem se rozepsala. Musela jsem se prostě všechny představit. A mimochodem, nesouhlasím s náorem naší učitelky, podle ní prý zvířata nepřemýšlí. Prý to nedokáží. Podle mě je to blbost!

Osud

23. listopadu 2013 v 22:58 | Camilla |  Recenze
Název: Osud
Díl: 4/4
Série: Křídla
Počet stran: 312
Autor: Aprilynne Pike
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013


Ve třech svazcích (Křídla, Kouzlení, Iluze) jsme sledovali dramatické osudy neobyčejné dívky Laurel. Víla, která vyrostla a dospěla ve světě lidí a našla zde skutečného přítele, nemůže zpřetrhat svazky s rodným Avalonem - zvlášť když vílí říši hrozí smrtelné nebezpečí. Laurel a Tamani jsou připraveni postavit se na odpor silám zla a Avalon ubránit. Naštěstí v tom nejsou sami, na pomoc jim přichází David a další věrní přátelé. Jejich odvaha sehraje v boji významnou roli. Podaří se Laurel a jejím přátelům zachránit Avalon? Komu dá Laurel nakonec přednost - Davidovi, nebo Tamanimu? Závěrečný díl série přináší dramatické rozuzlení celého příběhu.

Musím uznat, že Pikeová opravdu umí překvapit. Osud jsem přečetla jedním dechem a tekly mi slzy. Stal se z toho docela silný příběh, ale nakonec to dopadlo dobře. Jak já jsem byla ráda, že se stalo přesně to, co jsem chtěla. Nehledě na to, že jsem si přečetla poslední stránku a varování autorky ještě dříve, než celou knihu, ale nevadí.
Laurel mě ohromila tím, co dokázala, ačkoli se malinko
zachovala jako sobec, ale to se nijak neprojevilo. Možná se mi to jen zdálo. A David? I přes to, že se z něj stal hrdina ho nemám ráda. Nevím proč a absolutně souhlasím s jeho rozhodnutím nakonci. /Neprozradím více, žádné spoilery./ Ne, že by mi vadil tak moc, jak to asi vypadá, ale Tamani je prostě nejlepší a David byl jeho konkurent a to se neodpouští.
V tomto posledním závěrečném dílu děj překypuje událostmi a vlastně skoro polovina knihy se odehrává na bitevním poli, což byla poněkud krvavá záležitost a jednu chvíli jsem měla pocit, že to dopadne špatně, ale naděje umírá poslední, takže jsem statečně četa dál. Hodně se mě dotkla smrt Katye, u toho jsem se trochu i vztekala a zlobila se na autroku, protože jsem tu florelu měla moc ráda. Nebo Shar...
Opět to celé bylo perfektně napsané a donutilo mě to číst od začátku až do konce za jedno dopoledne. Zde mi nevadilo snad nic. Náš trojúhelník byl rozpuštěn, takže nemohu nic vytnout.

Obálka je dokonalá. Až to teď jsem se tomu slovu snažila vyhýbat, ale tady to nejde jinak. Modrá s černou to je moje. Ta bílá tomu dodává záři a kdyby tam nebyla, tak by ta obálka ztratila pohlednost, kterou má. Je jednoduchá, úžasná a prostě dokonalá. Camilla je spokojená.

Hodnocení: 10/10
Nemohla jsem jinak.
Zdroj obrázku: Strejda Google

Iluze

23. listopadu 2013 v 1:17 | Camilla |  Recenze
Název: Iluze
Série: Křídla
Díl: 3/4
Autor: Aprilynne Pike
Počet stran: 312
Nakladatelství: Fortuna Libri
Datum vydání: 2012


Po avalonských novoročních oslavách požádá naštvaná Laurel Tamaniho, aby zmizel z jejího života. Tajuplná lovkyně trollů Klea sice zbavila Laurel zákeřného Barnese, ale nebezpečí stále není zažehnáno. A ještě ke všemu nikdo neví, kdo Klea ve skutečnosti vlastně je a zda je jí možné věřit. Na začátku nového školního roku Klea poprosí Laurel, aby dohlédla na Yuki, kterou údajně zachránila z rukou trollů v Japonsku. Jakou roli vlastně Yuki hraje? Laurel je nedůvěřivá. Zdá se, že se bez Tamaniho pomoci neobejde. Před Laurel, kterou čtenáři znají z knih Křídla a Kouzlení, stojí nelehké úkoly: musí obstát v tajuplném světě víl a přitom pokračovat ve studiu na střední škole jako každý jiný student.

Iluze... Není to dokonalé, ale je to úžasné. K dokonalosti to má však blízko, nebýt toho milostného trojúhelníku a Laurel, která vlastně ani neví, co chce. Ano, to je ten nedostatek. Myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby autorka do Laurelina milostného světa nastrčila jen jednoho, Tamaniho.
Je tam nová postava, která se stane skoro hlavní. Yuki. Je japonského původu a ještě k tomu divoká florela. Už od první chvíle jsem si myslela, že s ní a Kleou je něco v nepořádku. /Teď kdybych psala ještě dál, vznikly by spoilery a to nikdo nechce./
Děj je napínaví a akční. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Bohužel jsem si nejdříve přečetla poslední stránku a dozvěděla jsem se tak úplnou blbost, která není vůbec pravdivá. Radím vám, nikdy si nečtěte poslední stránky dříve, něž se k ní dostanete ze předu. /Camilla tu blbost udělala i u posledního dílu této série a teď se hádá sama se sebou, aby tu knihu nezačala číst od zadu./
Stejně si myslím, že na sérii Křídla je něco, co já nevidím. Je tam, v tom textu něco, co stále přehlížím. Vlastně ani nevím, proč si to myslím. Hodně mně to vadí, protože tato kniha, stejně jako její sestry, je prostě boží. Autorka dokáže dokonale vystihnout povahy postav a vdechnout jim "život". To já obdivuji. Stejně tak s popisem okolí. Nezabývá se zbytečnostmi a popíše jen to nejdůležitější, což dělá knihy od Pikeové tak plynulé.
Hodně se mi také líbí, je jednotlivé kapitoly na sebe navazují ihned. Nevzniká tam žádný skok. Je tomu tak i v dílech. Druhý začne přesně tak, jak skončil ten první. To je podle mě pravý příběh.

Obálka je vskutku krásná, až na tu barvu. Oranžovou já nemám ráda. Nedokážu to popsat jinak. Věřím, že si v ní každá najde to své. Já v té obálce vidím naději. Květ odrážející se v neklidné vodě na mě působí poklidně, ale kdyby ta květina měla jinou barvu, tak by to asi nevyzařovalo tu pozitivní atmosféru… Nevím… Prostě je krásná.

Hodnocení: 9/10

Opět milostný trojúhelník, ale na konci už se to začalo rozpadat… dilema… ale zůstanu u tohoto hodnocení.

Lidé? Monstra?

21. listopadu 2013 v 16:26 | Camilla |  Úvahy
Ahoj, tak po několika staletí jsem stvořila úvahu. Inspirovala mě naše češtinářka. Je to o mezilidských vztazích. No, nebudu se tu zbytečně vykecávat. Snad se vám bude líbit :)

Kouzlení

19. listopadu 2013 v 18:46 | Camilla |  Recenze
Název: Kouzlení
Díl: 2/4
Série: Křídla
Autor: Aprilynne Pike
Počet stran: 368
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fortuna Libri


Být florelou v lidském světě není úplně jednoduché. Kromě toho, že vám jednou do roka na zádech rozkvétá květ, musíte tajit záležitosti florel a florelů před lidmi. Laurel má naštěstí poměrně tolerantní rodiče a přítele Davida. Jak se jim ale bude líbit, že Laurel musí strávit dva měsíce ve florelí Akademii a začne tajemnou říši navštěvovat daleko častěji? Ani potíže z loňského roku hlavní hrdinku neopustí a znovu bude čelit nebezpečím nadpřirozeného světa. Podaří se jí se ochránit svou rodinu a přátele?

Po prvním díle této série jsem okamžitě sáhla po druhém. Kouzlení má své plusy, ale i mínusy. Postavy se vůbec nevymykají své povaze. Tamani, Laurel a David, to je jeden veliký milostný trojúhelník, který se mi vůbec nelíbí. Tak trošku my ti z tohoto úhlu pohledu připomíná Twilight, ale nevadí. Já jsem u čtení kolikrát zuřila kvůli Laurel a jejímu chování k Tamanimu. Mám ho moc ráda a vždycky bych tu holku nejradši uškrtila, když od něj odešla. Avšak teď už věřím, že Tam udělá
cokoliv, jen aby Laurel získal. Už dlouhou dobu odolávám pokušení přečíst si poslední stránku Osudu (4. díl), abych věděla, jak to dopadne, ale myslím, že se udržím a neudělám to.
Stejně jako předchozí díl se tato kniha čte s nevídanou lehkostí, ale děje se tam toho v podstatě více. Upřímně, tahle série se mi začíná libit... začínám jí milovat. Až na ten milostný trojúhelník, ten mi je trochu proti srsti. Ale už mi tolik nevadí, jsem si nějak zvykla. Objevuje se tam několik nových postav. Zmíním jednu. Katyu. Je to florela, která na Akademii pomáhala Laurel s učením a stala se její kamarádkou. Hodně jsem si jí oblíbila. Jsem nesmírně vděčná, že mám tuhle sérii doma v knihovně.

Obálka je krásná. To písmo, ty kětiny, ty barvy... všechno se k sobě hodí. Jsou to vlastně plující květy na vodní hladině. Moc se mi líbí. Je to úžasně graficky zpracované a přirozené. Obálky jsou stejné i v originálním vydání.

Hodnocení: 9/10
Jeden bod jsem ubrala kvůli milostnému trojúhelníku.

Básnička a písnička

14. listopadu 2013 v 19:15 | Camilla |  Co se jinam nevešlo, aneb moje kecy
Ahoj, tak se jdu zase vykecat. Už se maličko vracím do svého původního režimu. V poslední době se ve mě probudila rebelka a tou jsem nikdy nebývala. Chodím častěji ven s kamarády a vlastně dělám věci, které jsem před tím vůbec nedělala. A věřte mi, nechcete vědět, co děláme.
Když o tom tak přemýšlím, vážně bych už měla donutit svou fantazii k návratu. Utekla mi a nevrací se.
A teď prádvě plním jeden z mých slibů, které jsem Vám dala.
Toto je tak napůl moje první básnička. Podíl na ní má úžasná Ami. Tímto jí moc děkuji. Hodně mi pomohla.

Zrada zrodila se,
z té nenávisti.
Cesta roztříštila se,
ke vší cti...

Duši dobývá pochopení,
ta cesta mě mocně láká.
Zde už zaniká myšlení,
tělem mi proudí láska.

Musím se kontrolovat,
láska troubí na poplach.
Už ale nelze vzdorovat.
Cesta je téměř nadosah.

Nemohu to ignorovat,
z nenávisti vznikla láska.
Cesta se již neklikatí,
jenom tě laská.

Nakonec Vám sem nemohu nedat ještě jednu z mých nejoblíbenějších písniček. Tuhle poslouchám, když jsem smutná, veselá, naštvaná... když mám depresi... no prostě vždycky.


Miluji Oasis, miluji tuto písničku.
K této kapele mě přivedl můj kamarád a jsem mu za to vděčná.

5. Sourozenci

12. listopadu 2013 v 8:00

Sourozenci - hádky, trable, nebo radost a porozumění? Jakou nejhorší věc ti sourozenec provedl, jaká byla ta nejlepší? Chceš ho občas zabít, chceš být jedináček? Chtěl jsi starší/mladší sourozence? Pokud jsi jedináček, jsi spokojený se životem bez dělení se s ostatními? Jak jsi třeba vnímal, že ve školce a škole se musíš o pozornost učitelky dělit s dalšími dětmi?



Mám o 16 let starší sestru. Většinou s ní vycházím po dobrém, ale když přijde na hádku tak většinou ustoupí. Sestra je sobec, takže většinou dělá věci jen kvůli sobě a neohlíží se na ostatní a občas bych ji právě kvůli tomuhle zabila. Žádného jiného sourozence bych nechtěla. Dělit se s ní o nic nemusím, takže pohoda, ale nikdy mi nevadilo půjčovat věci ostatním. Sestřičku mám samozřejmě moc ráda. Smějící se

Křídla

9. listopadu 2013 v 20:24 | Camilla |  Recenze
Název: Křídla
Díl: 1/4
Série: Křídla
Autor: Aprilynne Pike
Počet stran: 304
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Fortuna Libri


Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh - originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story - o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt…

Tuto knihu jsem měla vyhlédnutou dlouhou dobu. Jednoho dne jsem ji zahlédla v knihkupectví zlevněnou spolu s ostatními díly. Ani jsem se nerozmýšlela a koupila jsem je. Křídla mě překvapila.
Jak řekla Stephenie Meyerová: "Úžasný debut." Opravdu, tato kniha je skvělá. Děj je naprosto geniální a hlavně originální. Dá se říct, že je to pohádka. Křídla jsou napsaná velice čtivě a lehce. Čtenář se rychle seznámí s
postavami. Laurel, coby hlavní hrdinka příběhu, se mi zdála být na začátku hodně zvláštní, ale poté jsem si na její povahu zvykla a oblíbila si jí. Ona se vždy lišila od ostatních lidí. Především jejími zvyky. Její kamarád, tedy, více než kamarád,

David mi byl sympatický už od chvíle, kdy se objevil. Je to takový obyčejný kluk, který si na nic nehraje. A konečně Tamani. Toho jsem si obzvlášť zamilovala. On je úžasný. Chudáček malej.
Jediné, co mi v příběhu přišlo nepřirozené, byly reakce Laurel a Davida na nadpřirozeno, které se Laurel vetřelo do života. David to vstřebal naprosto klidně, jako by to byla samozřejmost, že Laurel kvete. Ostatně její rodiče to také rychle pochopili.
Knihu bych doporučila čtenářům asi od 12 až 16 let. Myslím, že mou sestru nebo mamku by to moc nebavilo. Příběh je plný romantiky, napětí, tajemna a nádech hororu by se tam také našel.


Obálka… úžasná. Není co dodat. Fortuna Libri Dokáže úžasně zpracovat knihy. Nikdy není nic přeplácané nebo prázdné. Ten sametový podklad je takový magický a okvětní plátky v popředí jsou též kouzelné.

Hodnocení: 10/10
Nebo jsem měla dát 9/10 ? Ne, to jsem nemohla udělat.
Zdroj obrázku: Strejda Google