Konec...

8. prosince 2013 v 12:04 | Camilla |  Povídky
Po dlohé době jsem se donutila napsat krátkou jednorázovku a zrovna je taková ošklivá. Prostě když mám takové temné myšlenky, jako nyní, tak píšu o smrti. Snad se Vám to bude líbit.


Jistě, Advent. Svátky, kdy se mají mít všichni rádi. Proč mě tedy nikdo nemá rád? Proč mě každý přehlíží? Proč mě všichni opustili? Pomyslela jsem si. Vykročila jsem k prázdné vaně a vlezla si do ní. Sedla jsem si tam a chvíli jen tak koukala do prázdna. "Proč já? To jsem tak strašná?" vydechla jsem. Z kapsy od kalhot jsem vytáhla mobil. Oddělala jsem z něj kryt a do ruky mi sklouzla žiletka. "Už nemůžu žít. Takhle ne." Vzlykla jsem. Pustila jsem si písničku od Green day - 21 guns. Telefon jsem odložila na poličku u vany a začala se věnovat ostrému předmětu, který jsem třímala v dlani. Po tváři se mi koulela osamělá slza. Přesně jako já. Osamělá ve velkém světě.

Uchopila jsem žiletku do levé ruky a lehce si s ní přejela po ruce. Sledovala jsem, jak se uzounká čárka na mém zápěstí barví do ruda.
When you're at the end of the road
and you lost all sense of control...
Teď…
Zhluboka jsem se nadechla. Přiložila jsem žiletku k zápěstí znovu. Tentokrát jsem přitlačila. Ostří rozťalo kůži… škubla jsem. Netrvalo to dlouho. Z ruky mi vystříkla krev. Zamlžilo se mi před očima. Mé triko nasáklo rudou tekutinu a pode mnou se rozlévala
rudá louže. Celé moje tělo se třáslo. Krev proudila ven a já se pro jistotu roztřesenou rukou řízla ještě jednou. Hluboko.

One, twenty-one guns
lay down your arms
give up the fight...
Z úst se mi vydral chabý výkřik. Žiletka se žblunknutím spadla na dno vany naplněné krví.
Konečně… smrt…
Teď už jsem neviděla. Jen světlé záblesky. Nedokázala jsem ovládat své tělo. Hlava mi klesla na prsa. Bolest mi tepala od zápěstí až k nohám, ale já ji nevnímala. Byla jsem šťastná, konečně šťastná.
Náhle jsem pocítila, jak mě život opouští.
Už jsem se nenadechla.
When it's time to live and let die
and you can't get another try
Something inside this heart has died
You're in ruins...


Písnička, která je uvedena v textu:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 19:20 | Reagovat

Ješiši!!! Všichni máme takovou morbidní náladu, to se mi líbí :-D Nádhera, samozřejmě morbidní, YES!!!
Popravdě, ten název článku mě dost šokoval :D Už jsem myslela, že končíš...

2 Angelique Angelique | Web | 9. prosince 2013 v 22:00 | Reagovat

hezká, líbí se mi, jak si do toho dala tu písničku od Green Day :) a i mě název článku trochu šokoval.. :D

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 10. prosince 2013 v 16:07 | Reagovat

Wow..! to je dokonalá povídka! teď se tak taky často cítím a párkrát jsem to i chtěla zkusit, ale já na to nemám odvahu. A vždy si vzpomenu na blog a rodinu a zase mě to na chvíli přejde... Ale ta povídka.. prostě dokonalost! :-)

4 Xanya Xanya | Web | 10. prosince 2013 v 17:53 | Reagovat

Já jsem se taky lekla když jsem viděla ten název článku. :-D Ale ta povídka je drsná. A krvavá. A naprosto super. :D

5 Kate Kate | Web | 20. prosince 2013 v 20:20 | Reagovat

Nádhera. :O Normálně bych řekla, že mluvíš ze zkušenosti. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama