Deník /1

14. února 2014 v 17:01 | Camilla |  Deníček
Plánovala jsem, že dnes přidám nějaký článek s valentýnským nádechem, ale mé plány se změnily. Rozhodla jsem se, že si začnu psát deníček. Takže začnu:


14. 2. 2014

Dnešek by se dal popsat mnoha způsoby. Já to napíšu asi nějak takhle: "Dnešek je ten nejlepší nejhorší den!" Ve škole to bylo… úžasný! (Ano, pravděpodobně jsem se zbláznila.) Jako obvykle jsem si dělala srandu z učitelek a při hodinách jsem spolu s MOJÍ Eliškou sledovala hokej na mobilu, smály jsme se a ignorovaly řev učitelek, kterým jsme už asi lezly na nervy a možná ještě dál. Pak po škole jsme vyšli ven a ječeli na celé náměstí: "NADACE DUHA! PŘISPĚJTE!" Dělali jsme blbosti a bylo to asi tím, že Česko vyhrálo 4:2 s Lotyšskem, což bylo předvídatelné, ale stejně jsme kvůli tomu přerušily hodinu češtiny.
Když mě přišla vyzvednout mamka, pozvala nás s Eliškou na kafe a my jsme se stále smály a smály, byla jsem neskutečně ráda, že Eliška zapomněla na svůj černý oděv, který měla na sobě, neboť jí minulý rok na Valentýna zemřela babička.
Byl to úžasný den, ale jen do této chvíle.

Přijela jsem domů a jako vždy sedla k počítači. To jsem byla ještě docela happy, ale pak jsem zjistila, že na můj "dokonalý" blog už nechodí tolik lidí, trochu jsem se zachmuřila. (Camillka asi udělá kontrolu affsek, ačkoli to nemá ráda!) Následně jsem se vrátila zpět do té nálady, jež jsem měla i minulý týden. Strach a zoufalství a smutek a zuřivost a nehorázné množství adrenalinu, které mě nutí k sebepoškozování… prostě silnější depka. Zase se mi vraceli vzpomínky. Ještě nikdy jsem na blog nepsala svoje problémy ani deprese, jichž v poslední době přibývá, ale chci to změnit, protože se potřebuji někde vykecat. Příliš dlouho jsem byla uzavřená. Ani mámě s Eliškou jsem se o tomhle nezmínila. Mamka to na mě nevidí, ale Eliška ano a nemusí se mě na nic ptát, neboť to ví z mého, jen velice stručného, vypravování o mé minulosti a problémech v přítomnosti. O problémech s důvěrou lidem, strachu z času a stárnutí (viz. úvaha), ale hlavně problémech s Ottou (To je můj táta... Už ale ne, zřekla jsem se ho, i když vím, že to nejde.)
Nebojím se lidí, to vůbec ne. Moje odvaha je opravdu vysoká, ale já jim nevěřím. Myslím, že je lepší, když o mně ostatní vědí jen to, co musí a to, co je na první pohled zřejmé. Mou pravou tvář si schovávám a ukazuji jí jen mému pejskovi a zřídka Elišce. Většinou se tím temnem uvnitř dusím, jako právě teď.
Moji rozvedení rodiče se navzájem nesnáší a ničí si život, jenže jemu se povedlo zničit ho mě. Uvědomuji si, že jsem dost silná na to, abych to zvrátila, abych se zvedla a šla dál, ale nejde to, asi nechci. Jen tak sedím a utápím se v slzách. Vytahuji z mobilu mou zlou ostrou věc a obracím jí v prstech, a už to teče… Nějak si uvědomuji, že vůbec nejsem silná... Jsem slabá. Moc slabá.
Občas si říkám, že kdyby se o tom dozvěděla mamka, pravděpodobně mě už zanedlouho prokoukne, skončím na psychiatrii. Možná by mi to pomohlo, ale pochybuji o tom.

Já tu tak sedím na židli a píšu tuhle neskonalou blbost, moje řasenka už dávno skapala a oči padají únavou, ačkoli je 5 hodin… Bojím se nočních můr, přiznávám, že se bojím i jeho, tož těžké přiznání. Nejdu spát, dnes ne.
Asi jste to nedočetli a asi je to dobře, ale má tohle musela napsat. Nevím proč. Nijak mi nevadí, že je to dlouhé. Než jsem klikla na "Hned zveřejnit" nemusela jsem se ani přemlouvat, protože je mi to tak všechno jedno.

Pokud se někdo dostal až sem… asi musím poděkovat. Zde v internetovém světě je tolik skvělých lidí. /moje affs ♥ jste skvělý, držíte mě!/ :)


A na konec Vám přeji krásného Valentýna... No, za chvíli bude konec dne, a tak doufám, že jste si Valentýna užili stejně tak, jako já první část dne nebo ještě lépe. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 14. února 2014 v 19:58 | Reagovat

Tobě taky krásného Valentýna!
Náhodou! Já jsem se dostala aaž na konec! :D
Jé, vy jste se měly, že jste se dívaly na hokej! My jsme se dnes učili jen hodinu, jelikož naše škola hrála basket, takže jsme se šli koukat! Tam to šlo!
Pak pár kluků někam zmizelo: NA HOKEJ! A nás, holky tam nechtěly, že jo, takže jsme zůstaly na basket ;-)... Ale zase v pracovkách jsme tam byli chvíli a potom šli na kompy! Já s Ell jsme zuřivě hledaly hokej online! Bohužel jsme nic nenašly! A potom zase basket a potom domů! :-D

Doufám, že deníček budeš psát častěji, jde Ti to moc dobře! A doufám, že Ti bude brzo zase hej! :-P

2 Ellnesa Ellnesa | Web | 14. února 2014 v 20:14 | Reagovat

Tobě taky hezkého Valentýna!
A já měla hezkého valentýna - šli jsme na basket! Ale kluci nás nechtěli vzít sebou na hokej, takže jsme si to museli zjistit až v Pracovkách na PC. A víš ty co? Oni tam neměli žádný hokejový záznam! Jo a Deníček ti jde psát, ona vypsat se lehčí než něco vymyslet, zrovna když múza stávkuje. Né, vlastně mě ve škole zásobuje nápady, ale odpoledne si dává šlofíčka!

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 14. února 2014 v 21:53 | Reagovat

Mám ráda. Tebe Cami ;) :D
Hele, to na začátku... Twl O.o
Dneska jsme se taky koukali na hokej a o češtině jsme se šli koukat s deváťákama :D Ale nějak to vypadlo  potom jsem na to neviděla.. -_-
Moc se omlouvám, že jsem tady nebyla, ale co, nic mě neomlouvá, mám myslet na všechny :( Budu se snažit sem víc chodit!! :D Tvůj blog mě opravdu baví - nepřežila bych, kdybys skončila!!
S tou depkou... Ráda bych řekla něco povzbudivého, jako "Jasně, to znám.." nebo tak, jenže neznám. Nikdy jsem na tom ještě nebyla tak špatně, já kdyžtak prostě  brečím a vztekle mlátím o hranu stolu nebo prostě sedím a tiše zuřím. Doufám, že to u tebe nezajde daleko, ale já nevím jak to chodí, takže nemůžu radit :( Doufám, že budeš v pohodě!! Mám o tebe strach :(
Tak šťastného Valentýna ;) Snad dobrého :D

4 Xanya Xanya | Web | 14. února 2014 v 22:55 | Reagovat

Můj Valentýn proběhl jak každý rok-seděla jsem doma a psala na facebook vtipy,který nikdo normální nemohl pochopit. :-D Já mám poslední dobou taky často depky,i když tak moc nepůsobím. K čemu to vlastně je,stejně se všichni budou vyptávat co mi je a o to fakt nestojím. -.-
Na hokej jsme se taky dívali,ale nešlo nic vidět a najednou všichni začali řvát tak,že jsem si musela zacpat uši. 8-O :D

5 Camilla Camilla | Web | 14. února 2014 v 23:11 | Reagovat

[1]: Nesnáším basket.. :D Jinak záznamy z dnešního zápasu k mání nebylo no, taky jsme hledali, ale smůla. :D
[2]: S tou múzou máš úplnou pravdu. Přijde v tu chvíli, kdy jí nemůžu využít..
[3]: Tenhle tvůj komentář mi tak neskutečně zvedl náladu. :D Děkuju, já tě mám taky ráda a kdybys skončila ... no nepřežila bych to. Ale z toho, že jsi tu nebyla si nic nedělej, já teď taky moc neobíhám, většinou kouknu na blogy jen pár lidem a konec. :D
[4]: Xan, ty tvoje vtipy miluju! :D Jinak celý depky jsou na ho*no. :(

- Děkuji za povzbuzení. :) Já jsem věděla, že tady na blogu najdu to, co jinde ne. :) Jste skvělý!

6 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 15. února 2014 v 10:00 | Reagovat

Depky.. já jsem nikdy opravdovou depku neměla, vždycky jsem sice byla vzteklá smutná a prostě všechno a na úplném pokraji depky, ale do toho jsem ještě nikdy nezklouzla. Až minulý pátek. Nwm proč - ráno jsem byla úplně v pohodě. Po matice, která mi jindy vůbec nevadí jsem dostala špatnou náladu. A pak ve výtvarce.. z neznámého důvodu jsem dostala depku. Bylo mi hrozně, byla jsem psychicky úplně na dně a nakonec jsem si i roztmontovala kružítko a tou jehnou z tho se trochu pořezala. Bylo mi fakt strašně a já nevím proč-..:-( Podruhé se to opakovalo ve středu večer, kdy mě rodiče naštvali tím, že mi tak trochu pokazili prázdniny a já jsem na mamku prostě jen řvala i když mi to tak nevadilo, jen mi prostě bylo strašně a potřebovala jsem se vyřvat. Ale vždycky mě uklidnilo napsání několika řádků k Moriko nebo Useless nebo když se naložím do horké vany a začtu se:-)
Neboj, ono se to zlepší;-) ;-)

7 Kate Kate | E-mail | Web | 16. února 2014 v 14:38 | Reagovat

Já Valentýna moc neprožívám. A vlastně ho ani nemám ráda, vždyť je to jedno, stejně jdeme do školy. :D A přítele nemám, takže nic.
Hokej jsme taky sledovali ve škole, a konec první a poslední třetinu celou jsme měli na plátně, takže super. :D
O mě taky nikdo neví nic, co nechci. :) Jen málo lidem se otevřu, řekla bych, že tuhle nedůvěru máme společnou. ;)
Moji pravou tvář dokonce neznají ani všechny mé nejlepší kamarádky - až na jednu, a té si vážím nejvíce.
S tátou mám poslední dobou také problémy. :/ Ale naštěstí je nemám rozvedené - to ti vůbec nezávidím. :/
Já si pustím deprimující písničky, a brečím si pro sebe. Jsem silná, nebo tak alespoň působím (doufám :D), ale někdy se to prostě všechno nedá zvládnout.
Musela jsem se naučit přetvařovat, ale nejsem dobrá herečka. Nicméně za ty roky jsou to jakž takž zvládla, a téměř nikdo do mě nevidí.
Vypsat se pomáhá. :) To už jsem zjistila, i když žádný z těch článků, ať už napsaných třeba jen na papír, nikdy nespatřil světlo světa. ;)
Nemáš vůbec zač. :)
Jen poslední věc... Pokud to ještě nezačalo - nebuď sama. Já jsem samotu vždycky vyhledávala, a teď mě pomaličku stahuje ke dnu, vlastně, čím dál rychleji. ;( Neudělej stejnou chybu. Jsem z toho neskutečně unavená, fyzicky, i psychicky. Nikdy by mě nenapadlo, že takové to bude... Být sám.

8 Charbon Charbon | E-mail | Web | 16. února 2014 v 19:50 | Reagovat

Soucítím s tebou, taky mám svá jistá období, ve kterých jsou moje myšlenky chaotické a kdybych o nich měla co nejpodrobněji napsat(do mého deníku), upadne mi ruka. A taky mám někdy nutkání něco udělat, opravdu velké(nemyslím tím jen sebepoškozování, ale i něco... nevím, po někom zařvat), ale většinou... Se udržím a neudělám to. To je však teď. Minulý rok jsem se tak nedržela. Takže vím, jak se cítíš, ale nechci, aby ses trápila. Sice to nezměním, ale.. Snad víš, jak to myslím :) Drž se!

9 Aurélie Aurélie | Web | 16. února 2014 v 21:36 | Reagovat

Přeji ti, ať se z toho dostaneš - a ne je z toho stavu, ale ať se zlepší i tvůj život. I já mám problém s důvěrou k lidem, takže tak trochu vím, oč jde, ale naučila jsem se, že někteří lidé - co chtějí opravdu pomoct a není v tom nic vedlejšího - jsou opravdu spolehliví a chápu.... každý má prostě špatné i dobré období...

10 Aurélie Aurélie | Web | 16. února 2014 v 21:37 | Reagovat

[9]: a přetvařování je v dnešní době snad už samozřejmost... a pokud Eliška pozná, oč jde, tak buď ráda... protože mé přetvařování prokoukne snad jen jeden člověk a pak je to horší... buď za ni ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama