Malá úvaha o velkém strachu

7. února 2014 v 11:13 |  Úvahy
Chronophobia
Můj nepřítel je čas. Bojím se ho a myslím, že nikdy nepřestanu. Obávám se budoucnosti. Blízké i vzdálené. Mám strach ze stárnutí a děsí mě i staří lidé. Nedokážu si to vymluvit, ačkoli se snažím. Raději bych vzala do rukou pavouka, než umřít stará. Jednou jsem si slíbila, že si budu užívat života do čtyřiceti let a potom to skončím. Stále na tom trvám.

Ještě před rokem jsem chtěla být nesmrtelná. Navěky mladá. Nestárnout. Jenže pak jsem si uvědomila, že kolem mě by se všichni měnili. To bych neunesla. Se smrtí jsem se smířila, kvůli úmrtí nebrečím. Sžila jsem se s ní a podle mě je lepší, než život. Osvobozuje.

Smrt je lék na neléčitelné.
- By: me

Ona je součástí života, a stejně tak i stárnutí, ale s ním jsem se pořád nesmířila. Mám takový pocit, že to ani nedokážu. Možná se mýlím. Možná bych to dokázala, neboť jsem ještě nepotkala nic, s čím bych si nedokázala poradit. Možná se s vráskami smířit nechci. Třeba s tím podvědomě přestávám bojovat a poddávám se strachu.

Když usínám, pod zavřenými víčky vidím čas. Vidím samu sebe... a poté nevidím nic. Bojím se zavřít oči, bojím se usínání. Straší mě budoucnost a já jí nedokážu přemoct. Jsem moc slabá.

Gerontofobie, tedy strach ze stárnutí, ve mně hodně zanechává. Často mění mou náladu k horšímu. Trpím také Arachnofobií, která je u mě viditelnější, ale není to tak hrozné. Když vidím pavouka, ztuhnu a z očí mi řinou slzy, ta osminohá obluda se mě však bojí a uteče, ale budoucnost jen tak nezmizí ve skulince.

Oslabuje mě ještě Chronofobie, také není výrazná a mnoho lidí jí u mě nikdy nezpozorovala, ale já jí cítím. Bojím se času. Hrozím se toho, že za několik měsíců půjdu do deváté třídy a poté na střední. Pro mě je to až nesnesitelně krátká doba.

Nenávidím, když někdo řekne: "Čas to zahojí.", "… časem…"… atd. A co když to čas ještě zhorší? Co když čas všechno zhoršuje?

Neexistuje proti tomu žádná zbraň. Dny plynou hladce za sebou, ale pro někoho to tak hladké není. Jestli mě nechápete, nevadí. Musela jsem to sem napsat. Ani nevím, proč jsem tak učinila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellnesa Ellnesa | Web | 7. února 2014 v 17:21 | Reagovat

Nikdy nevíš, co pro tebe budoucnost nachystá a nemůžeš tedy vědět, jestli Ti v plánované smrti nezabrání láska, přátelství... Nechci tady datlovat moudra a nechci tě poučovat. Také trpím Arachnofobií, ale Chronofobie se u mě zatím neobjevuje...

2 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 7. února 2014 v 19:39 | Reagovat

Času nebo budoucnosti jako takových se nebojím, ale je pravda, že stárnutí ano. Nechci, nechci a nechci! Nechci být dospělá, prostě ne! Nevidím na tom nic zajímavého :I
S citátem o smrti mohu jedině souhlasit :)

3 Violett Violett | Web | 7. února 2014 v 21:43 | Reagovat

V tomto světě, nevíš co tě kdy potká :/ :)

4 Xanya Xanya | Web | 8. února 2014 v 1:26 | Reagovat

Já o smrti ani moc nepřemýšlím,co má přijít,přijde. :) Už jsem se prostě naučila,že s tím nic nenadělám tak proč se trápit. Radši se budu chlámat sebemenší blbosti jako to dělám teď. xD Ale spousta lidí taky zůstane forever young. :D
Já nevím jestli trpím nějakou fóbií,bojím se lidí a vos. Taky divný. 8-O :-D

5 Camilla Camilla | Web | 8. února 2014 v 1:50 | Reagovat

[1]: ano, máš pravdu. Nikdy nevím... a toho se asi bojím.. :D
[4]: Smrt mi nedělá problém. :D Jinak si myslím, že fobie z vos  není ničím divná. :) Existuje fobie z knoflíků nebo knih a párátek. :D

6 Lola Lola | E-mail | 8. února 2014 v 15:18 | Reagovat

Tak to je hodně zajímavá úvaha - strach z času a budoucnosti. Asi tě chápu. Občas ležím na posteli a přeju si, aby nebylo nic jiného, než tahle vteřina, protože: co když v další minutě zemře někdo, koho mám ráda? Co když zítřek bude ještě horší než dnešek? Je tohle taky strach z budoucnosti? Nevím. Ale celkem to člověka omezuje. Strach ze stáří, tím trpí asi všichni, aspoň si to myslím. Sice to spousta lidí nepřizná, ale je to tak. Za padesát let budou všichni kolem nás buď seschlí a senilní anebo mrtví. Jednou v nemocnici, když jsem čekala na vyšetření, kolem nás procházela sestřička, která před sebou táhla vozíček s takovou starou paní. Byl to strašnej pohled. Ta stařenka neměla skoro žádné vlasy a zuby, v obličeji měla hrozně moc vrásek, celá se třásla. Mamka mi potom řekla, že až bude jednou stará, nemám jí bránit a nechat jí s klidným srdcem spolykat prášky na spaní, aby se už neprobudila. Že prý jí to nebude vadit. Samozřejmě jsem jí na to řekla, že v žádném případě, že bych to nikdy neudělala. Ale... asi to není pravda. Smrt je skutečně lékem na všechno.
Co se týče mých fóbií, já se bojím neúspěchu. Děsně moc. Mám strach, že zklamu všechny ty lidi, co ve mně věří. Že zklamu sama sebe, což považuju za nejhorší možný zklamání. Pak se bojím berušek, fakt. Jakmile vidím berušku, celá ztuhnu a najednou se mi zadrhne dech. Jakoby žádnej kyslík kolem mě nebyl. Pomine to, až když ta beruška odletí nebo mě někdo odtáhne pryč. Já upřímně nikdy nesmrtelná být nechtěla. Můj pesimistický pohled na svět mi to ani nedovoluje, protože prožívat všechny ty úklady Osudu věčně, to by bylo opravdu peklo. Ale chápu tě.

7 Camilla Camilla | Web | 8. února 2014 v 17:37 | Reagovat

[6]: Asi tak. Co když bude zítřek horší než dnešek? To mě dohání k depresím. Jinak znám mnoho lidí, kteří chtějí být dospělí a staří. Kteří si život chtějí takový, jaký je a přijali ho.
Tvou mamku úplně chápu. O tomhle hodně často přemýšlím.
- Děkuji za komentář. :)

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 8. února 2014 v 17:43 | Reagovat

Krásně napsaný článek. Je se s tím smířila. Víme, že je to všechno nevyhnutelné a nemůžeme s tím nic dělat, tak proč se trápit zbytečně? Ale je to hezky napsaný článek.. :-)

9 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 9. února 2014 v 7:32 | Reagovat

krásný článek. Já mám zase strach z dlouhodobého pobytu v místnosti s otevřenými dveřmi nebo panický strach z toho, když/že mi někdo něco udělá s žílami na zápěstí (strašně mi vadí, když mi někdo pevně stiskne zápěstí tak, že má prsty kolmo k mojím žílám, má se vždycky objeví před očima něco kde figurují pořezané žíly a já se toho strašně bojím.. je to takový jiný a divný druh fobie ale přesto je to dost divný. A třeba tvoje strachy, fobie jsou takové neobvyklé, ale článek je o tom zajímavý:-)

10 Kate Kate | E-mail | Web | 9. února 2014 v 16:59 | Reagovat

No, nechci tě nijak strašit, ale čas nic nezahojí. ;( Možná bolest nebo smutek zmírní, ale nezahojí... :'(

11 klub-mladych-umelcu klub-mladych-umelcu | Web | 10. února 2014 v 9:00 | Reagovat

Důležité sdělení, prosíme přečíst!
http://klub-mladych-umelcu.blog.cz/1402/nove-info-ke-sborniku

12 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 10. února 2014 v 18:32 | Reagovat

Také mám arachnofobii, ale co se týká času.. mám strach z budoucnosti i ze stárnutí, ale nikdy nevíš, co si pro tebe život nachystá. Mě ze všeho nejvíce děsí asi ten konec... ale z nějakého důvodu nevěřím, že to "tím na konci - nemám ráda to slovo" úplně skončí. Ale musím uznat že tohle je opravdu dobrý článek.. na dlouhodobé zamyšlení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama